Slovník sestavený na základě textového ↗korpusu, v němž jsou jednotlivá slova (zpravidla lexikální jednotky, jindy i jednotlivé slovní tvary) opatřena frekvenčními údaji; f.s. češtiny viz lit. F.s. je primárně uspořádán podle klesající ↗frekvence daného hesla v korpusu, na prvním místě (↗ranku) je tedy uvedeno heslo s nejvyšší frekvencí. Frekvenční uspořádání může být doplněno také abecedním; hesla mohou být také dále seskupena podle slovních druhů apod. Každé heslo bývá vedle údaje o frekvenci opatřeno ještě dalšími kvantitativními údaji. Např. nejstarší f.s. č. (✍Jelínek & Bečka ad., 1961) uvádí vedle údaje o frekvenci hesla v korpusu také údaj o počtu stylových skupin a pramenů, v nichž se vyskytlo, a o distribuci výskytů uvnitř každé jednotlivé stylové skupiny.

Jako hlavní kritérium běžnosti slova nemusí být použita frekvence, často jde o frekvenci nějakým způsobem upravenou a beroucí v úvahu např. rovnoměrnost rozložení výskytů daného slova v korpusu. F.s. č. (✍Čermák & Křen ad., 2004) proto používá jako hlavní kritérium průměrnou redukovanou frekvenci (↗ARF) v korpusu, novější f.s. (✍Čermák & Křen ad., 2011) hodnotu ARF navíc normalizuje a průměruje mezi několika subkorpusy obsahujícími různé hlavní žánry, a vyvažuje tak vliv jejich rozdílné velikosti.

Moderní f.s. se od pouhého frekvenčního seznamu vytvořeného korpusovým softwarem (↗korpusový a lingvistický software) liší právě použitím podobných metod, kterými se frekvenci slova v korpusu snaží přiblížit jeho běžnosti v jaz. Dalšími rozdíly jsou kromě doplňujících kvantitativních údajů také nutnost vzít při tvorbě f.s. v úvahu spolehlivost ↗lemmatizace a další automatické ↗anotace korpusových dat. F.s. nacházejí řadu teoretických i praktických využití nejenom v lexikologii a lexikografii, ale také při tvorbě učebnic a v neposlední řadě i v aplikacích zabývajících se počítačovým zpracováním přirozeného jaz. Viz také ↗kvantitativní lingvistika.